Otázky a odpovědi
Necítím se dobře ve svém těle...
Paní Jitko připadám si po dnešní meditaci, jak v nějaké nicotě, prázdnotě a je mi všechno jedno, jsem unavená. Já dnes necítím ani žádnou touhu, co bych chtěla dělat dál a kudy se vlastně vydat. Zvláštní stav... Jediné, co teď vnímám, čím dal tím silněji je, že chci očistit své tělo a dát ho do pořádku. Vůbec se necítím dobře ve svém těle a připadám si těžká a moc ponořena do hmoty a potřebuji odlehčit. Děkuji za vaši odpověď. Dagmar
Děkuji Dagmar za Váš dotaz.
Tomuto stavu se říká "TEMNÁ NOC DUŠE". Tento stav přichází ve vlnách a je dost často chaotický a nepříjemný. Je opravdu u všech lidí a je to stav, který je velmi nutný. Protože souvisí s naší proměnou, tedy obratem v nás. Jedná se o druh transformace.
Vezmu to po pořádku. Jestliže projdeme jakoukoliv terapií, či silnou meditací, která nás zasáhne niterně, tedy duševně, začnou se dít změny na energetických rovinách. Vždyť jsme živý organismus. Vše v nás se začne hýbat. Různě přemísťovat, a samozřejmě ukončovat to staré a nepotřebné. Tedy to, čeho jsme se chtěli zbavit.
Mnoho z toho člověk nevidí, nechápe a nerozumí tomu, protože se to děje nevědomě a to dost často. Jediné co silně vnímáme je NÁŠ CIT. A proč? Protože jsme DUCHOVNÍ BYTOSTI. A to především duchovní živé bytosti a my musíme o všem, co se v našich tělech děje, musíme vědět.
Cit nám vše poví.
A to, co nás bolí, je to, co se právě čistí a zbavuje nánosů, tedy všeho, co již nepotřebujeme a je nám to k ničemu. Vždyť vstupujeme do DO NOVÉHO. Vždyť jsme to chtěli. Vítejte to tedy Dagmar!
Duchovní změny probíhají na úrovni našeho nevědomí. Té práce je opravdu tolik, že nám pomáhají všichni z našeho duchovního doprovodu.
Dále se děje léčení všech našich jemnohmotných těl, naší duše, našeho fyzického těla a psychiky. Je toho tolik, že by to bylo na knihu.
Musíme si uvědomit, že toto není ani první ani poslední nutná změna, pokud chceme duchovně růst a jít stále vpřed. Vždy musíme tímto stavem projít. Vždy.
Je to nezbytné.
Tímto stavem samozřejmě sílíme, zrajeme a naše moudrost z této bolesti roste.
A to nám musí být útěchou.